Křičet Evangelium celým svým životem
Celá naše existence, celá naše bytost musí křičet evangelium ze střech. Celá naše osoba musí vydechovat Ježíše, každý náš skutek, celý náš život musí vypovídat o tom, že patříme Ježíšovi. (Karel Foucauld – Řehole a direktář)
Malé sestry Ježíšovy se nevěnují žádnému organizovanému apoštolátu ani nevlastní žádná díla, jako školy, nemocnice či Charitativní zařízení. Jejich apoštolátem je sdílení života s lidmi, které jim Pán poslal do cesty ať už v zaměstnání nebo ve čtvrti kde žijí. Mluví s nimi o Kristu tak jako přítel s přítelem, ale hlavně o Něm svědčí svým životem.
„Můj apoštolát má být apoštolátem dobroty, když mě lidé uvidí, musí si říci: – Jeli tento muž tak dobrý, jak musí dobré být jeho náboženství. Když se mne zeptají, proč jsem tak dobrý, musím říci: Protože jsem služebníkem dobra lepšího, než jsem já. Kdybyste věděli jak je dobrý můj mistr Ježíš. /Karel Foucauld 1909/
Naším jediným vzorem je Ježíš z Nazareta
Ježíš chtěl hlásat světu Radostnou zvěst z postavení chudého. Žil třicet let v Nazaretě skrytým životem, sdílel život tamějších řemeslníků a živil se prací svých rukou. Proto i malé sestry si vybírají jednoduchou, pokud je to možné, manuální práci. Žijí z prostředků, které si vydělají v zaměstnání. Nikdy nevykonávají vedoucí pozice, ani nevyučují, aby byly na stejné úrovni jako lidé, se kterými pracují. Touto solidaritou malé sestry touží svědčit o tom, že každý člověk, má před Bohem velikou cenu.
Naše kořeny
Fraternita /kongregace Malých sester Ježíšových vznikla na Sahaře uprostřed kočovníků.
Proto malé sestry zvláštním způsobem zasvěcují svůj život Bohu za své muslimské bratry a sestry. Zaměřují se na zapomenuté menšiny a na prostředí, jež jsou poznamenaná materialismem nebo ateismem.
Život modlitby
Podle cesty vyznačené bratrem Karlem /Foucauldem/ se malé sestry oddají životu přímluvné modlitby, adorace, chval a díkuvzdání, ve kterých přinášejí Bohu všechny lidi, kteří je obklopují… Obyčejný život přátelství se svými vztahy v práci a sousedství se jim stane opravdovou cestou modlitby. Denně se společně modlí breviář a prožijí hodinu v tiché adoraci Nejsvětější svátosti. Jedno odpoledne v týdnu a jeden víkend v měsíci „odejdou na poušť“, do ticha, kde se potkají se svým milovaným Pánem a načerpají sílu pro další dny jejich života.
Univerzalita a Jednota
Kdybych měla jedním slovem vyjádřit poslání Fraternity, bez váhání řeknu Jednota, protože v jednotě je zahrnuto všechno. /malá sestra Magdaléna Ježíšova, zakladatelka/
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. (Jan 15,12 a 16,13)
Univerzální lásku, která pramení z nekonečné Boží lásky, postaví Malé sestry Ježíšovy nade všechna pravidla. Bude plodem jejích kontemplativního života. Odmítnou jakékoliv bariéry mezi lidmi a národy a tak se stanou kvasem jednoty.
Duchovní dětství
„Pojďme do Betléma…“ a nalezli tam Marii, Josefa i to děťátko, položené do jeslí. (Lk2,15–16)
Duchovní dětství je naléhavým požadavkem Evangelia a základem spirituality Malých sester Ježíšových. Je plodem zralé víry a ne dětinským postojem, odevzdáním se do Otcovy vůle v radostné důvěře malého dítěte. Projevuje se prostotou srdce a učenlivostí ducha. Má v sobě sílu lásky a věrnost pravdě.
Duchovní dětství poznamenává Fraternitu rysem chudoby, slabosti a odevzdanosti a přitom jí dává prostotu, mírnost a radost. (Pravidla Malých sester Ježíšových)